Silvestr v Čechách- 65díl- KONEC

26. listopadu 2011 v 19:42 | Mony |  Silvestr v Čechách
65.díl- Když se projdeme, taks e vrátíme k Jonasům. Rozloučím se a jdu se Sendy ke mně. Jak přijdeme, tak si sednu k počítači a začnu rozesílat pozvánky na svatbu mailem. Samozřejmě pozvu Ivet s Jájou a spoustu dalších lidí. Taky pozvu rodinu samozřejmě.
Dny ubíhají a den svatby se blíží. Zítra se ze mě stane paní Jonasová. Odpoledne jdeme se Sendy nakoupit šaty a různý věcičky na svatbu. Potom si zajdeme na oběd a po obědě se vrátíme domu. Nemůžu se dočkat a tak si jdu brzo lehnout. Ráno se probudím a po snídani jedu se Sendy na letiště pro moje známý. Všechno jsem si s sebou musela vzít, protože hned jak přiletí, tak poletíme na Bahamy, kde už čekají Joeovo přátelé a jeho rodina. Hned jak všichni přiletí, vrhneme se na sebe a chvilku čekáme než přiletí to správné letadlo. Hned jak přiletí, nasedneme a letíme. Bože jsem tak nervózní,ale zároveň tak šťastná! Když doletíme na letišti na nás čeká autobus, protože jinak běsme se tam asi nedostali. Jedeme dál a já si prohlížím tu krásu kolem. Je to tu tak nádherné. Najednou řidič zastaví a všichni postupně vylézají. Po chvilce vylezu já a chvilku se rozhlížím kolem. Vidím Nicka, Keva, Denisse, Kevina staršího, ale Joe nikde. Kde může být? Rozmyslím se, že půjdu k Jonasům a pozdravím je, ale někdo mi dá před obličej puget nádherných květin. Rychle se otočím a tam stojí kluk mých snů a budoucího života. Ahoj, pozdravme se a v zápětí se políbíme. Joe mě chytí za ruku a vede k ostatním. Ahoj, řeknu Denisse, Kevinům a Nickýmu. Obejmeme se a pak mě Joe vede jinam. K nějakým cizím lidem. Docela se stydím, ale tak jdu no, jsem tu přece s Joem. Ahoj lidi, tak tohle je ta slečna o které jsem vám furt vyprávěl. Ahoj, řeknou sborově. Mony, tohle jsou moji kamarádi z dětství. Je ráda vás poznávám. No jo, ale teď nás omluvte, uvidíme se za chvíli. S Joem se rozloučíme a já se jdu převléknout do našeho bungalovu, protože za chvilku mám jít. Jdu se připravit a Joe šel samozřejmě taky. Ale Joe šel ke klukům, protože mě nesmí vidět. Po chvilce tam přijde Jája a Ivetka. Ahoj, Mony, tak vidíš, tvůj sen se ti splnil! Jo splnil. Holky taky by jste se měli převléct ne? Jo jasný. Holky jsou družičkami. Mají krásný růžový šaty. Po chvilce přijde i Sendy, která mi jde za svědkyni. Sendy je kadeřnice, takže mě ještě učeše a jdeme. Musím říct, že mi udělala nádhernej účes. Tak jdeme, ne? Určitě už tam budou všichni čekat. Dobře, nadzvednu si šaty a jdeme. Mám takový princeznovský nařasený světlounce růžový. Jak tam dojdeme, tak mě taťka dovede k oltáři, kde stojí Joe. Krásně se na něj usměju a on se ke mně nahne a pošeptá mi do ucha: Moc ti to sluší. Potom začne ten oddávající říkat ty věci, ale já ho nevnímám, protože je vedle mě Joe. Po chvilce se zeptá: Slečno Moniko Cardová berete si za muže pana Josepha Adama Jonase? Já se na Joa usměju, uděám takový ksichtík, jakože se rozmýšlím a Joe uplně znervózní, tak ho chytím za ruku, usměju se a řeknu ano. A vy pane Josephe Adame Jonasi, berete si slečnu Moniku Cardovou? Ano beru, řekne Joe, bez jakých koli vytáček. Pak přijde náš první manželský polibek. Políbíme se a otočíme se k lidem, všichni brečí a tleskaj ajá jsem tak šťastná. Joe mě chytí za ruku a jdeme pomalu uličkou a lidi po nás hází rýží. Je to tak krásný. Po svatbě jdeme na hostinu, ale po prvním chodu s vypaříme do našeho bungalovu. Jak tam vejdeme, Joe mi řeken: Mony, miluju tě, navždy! Nikoho nikdy nebudu mít rači. No to doufám, řeknu a políbím ho. Já tě přece taky miluju. A co páčko? Joe, páčko je trapnej kluk z bývalý školy, který mi vždycky kazil život, ale teď už mu to nedovolím. Já taky ne! Řeken Joe dlouze se políbíme. Potom si Joe sundá prstýnek a schová ho hluboko do šuplíku. Potom se na mě vrhne a…
A tohle je konec dlouhého příběhu, snad se vám líbil. Mony a Joe spolu žijí šťastně, pokud nepotkali páčko, nebo neumřeli a Jája s Kevem? Ty jsou už taky svoji, i Ivetka s Nickem. Všechny tři páry žijí šťastně! A Sendy, ta je úspěšná kadeřnice, která češe slavné celebrity. Díky Mony, která se za ní přimluvila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 26. listopadu 2011 v 21:52 | Reagovat

Silvestr v Čechách byl snad nejlepší ze všch povídek :D ještě si z toho něco pamatuju a to jsem to četla... no to už nákej rok bude :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama