Silvestr v Čechách- 53.díl

26. listopadu 2011 v 19:13 | Mony |  Silvestr v Čechách
53.díl- Ráno s probudím, popadnu kufry a jdu dolů za tátou, který už na mě čeká. Rychle si popadnu něco na zub a jdu s ním do auta. Taťka mě s mamkou odvezou na letiště, kde si vyzvednu letenky. Chvilku se tam loučíme, ale pak přiletí letadlo, tak si jdu nastoupit a sednout. Strčím si do uší sluchátka a celou dobu poslouchám. Když konečně po delší době přistaneme, tak vylezu, odchytím si taxi a to mě odveze k mému novému baráčku, kde už na mě čeká původní majitel. Dobrý den slečno! Pozdravíme se, a když mi dům ukáže, tak mu zaplatím a jdu se zabydlet. Ten domeček je vážně krásnej. Vybalím se a jdu někoho překvapit, jsem zvědavá jak bude reagovat až mě uvidí. Obléknu se a jdu za Joem. Cestu znám, protože když jsem u nich bydlela, tak jsme se s holkami procházeli a tady jsem to už prostě znala. Když konečně dojdu k domu Jonasů, tak zaťukám. Otevře mi Denisse, ahoj… ale nestačí to říct, protože jí zadržím pusu. Promiň Denisse, ráda tě zase vidím, ale chtěla bych překvapit Joa, zavoláš ho. Jo jasně, zašeptá Denisse a usměje se. Joe, máš návštěvu. Co že mami? Kdo to je? Řekne otráveně Joe, a pak už jen slyším, jak jde ze schodů pomalinku dolu. Mami, volala jsi mě? Jo máš návštěvu, čeká venku. Kdo to zase je? Někdo se na tebe přišel podívat. Je mami, přestaň, kdo to je, slyším. Je tak toho dotyčnýho nenechávej tak dlouho čekat, ne? Utíkej. Jak tak poslouchám, tak začínám být nervózní. Co když už mě nemá rád, a co když ho budu otravovat, a takovýhle věci. Najednou se pomalu začnou otevírat dveře a já se začnu usmívat. Když je Joe konečně otevře, tak nechápe. Ahoj, řeknu. Moment, Mony, jsi to ty? Jo jsem, copak jsi mě nepoznal? No tak je to už celkem dlouhá doba, ale co tu děláš? Přiletěla ses za námi podívat? Ne, řeknu a usměju se. Moment to nějak nechápu. Pojď dál, musíš mi všechno říct. Jo jasně. Joe mě chytí za ruku a táhne do pokoje. Když vejdeme do jeho pokoje, tak mi přisune židly, sedni si a povídej, kde jsi se tu objevila, honem. Usměje se Joe a klekne si přede mě. Joe, víš, já už jsem konečně dostudovala, tak mě napadlo, že začnu konečně žít, tak jak chci. Tohle, ale nevysvětluje, co tu děláš. No prostě, já na tebe nemůžu zapomenout atak jsem myslela, že když se sem přestěhuju, tak na sebe budeme mít víc času. Moment, ty jsi se přestěhovala do Ameriky? Jo, bydlím tady kousek. A budu tu napořád. Mony, já tomu nemůžu pořád uvěřit, proč jsi mi to nenapsala? Protože by to nebylo překvapení. Mony, já tě miluju, jsem ten nejšťastnější člověk ve vesmíru. Já taky Joe a už tě nikdy neopustím! Já taky ne! Pojď jdeme pozdravit kluky. Řekne Joe. Jo jasně, už
se na ně těším. Joe zaťuká na Nickův pokoj, ale slyším tam i Keva. Počkej tu, řekne mi mile a políbí mě. Jasně, vyleze ze mě. Kluci, vejde do pokoje. Co je Joe? Něcos estalo, že jsi takovej vysmátej? Takovýho jsme tě dlouho neviděli, vlastně to jsou asi tak tři roky. Napsoledy jsi se smál, když jsi anposled viděl Mony. A pak bylo ticho po pěšině. Tak co se stalo? Zázrak se stal, řeken Joe. Jakej, Joe říkej. Joe vyjde ze dveří a chytne mě za ruku. Vtáhne mě pomalu do pokoje a když tam vejdu, tak kluci nechápavě sedí a ani nedutaj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bree Bree | Web | 26. listopadu 2011 v 19:18 | Reagovat

nmz x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama