Silvestr v Čechách- 37.díl

26. listopadu 2011 v 18:41 | Mony |  Silvestr v Čechách
37.díl- čau Joe, můžu? Co chceš, vyjedu na Keva. Kde je Mony? Nemůžu jí nikde najít! Ty se mě ještě ptáš, kde je? Odletěla domu, kvůli tobě a mně řekla ať na ní zapomenu, že máš pravdu. Ach jo, to jsem nechtěl! Já byl jen rozčílený a nemyslelo mi to! No nemyslíš, že je pozdě na omlouvání? Mony tu není, chápeš? Hm, tak to mě mrzí, Joe promiň, to jsem nechtěl. Kevin sklopí hlavu a odchází. Ne Keve, počkej! Hm, co je? Víš promiň, že jsem ti to neřekl, já chtěl, ale nevěděl jak. A taky jsem se bál. No to mi je jasný! Když porušíš slib tak to většinou nikde neříkáš. Chápu to, ale nechápu proč si to udělal. Keve, já Mony prostě miluju a nechci jí nikdy stratit, udělal jsem to proto že jsem chtěl. Mony mě upozorňovala na slib, ale já to nevnímal, chtěl jsem prostě vnímat jen jí. Hm. Tak prosíme neobviňuj Mony, ona za nic nemůže, já za všechno můžu. Joe, přestaň, už Mony nemusíš bránit není tu. Ani mi to neříkej! Měl jsem v plánu strávit s ní krásný léto a za tím už jí nikdy neuvidím! Ale uvidíš. Když ona na mě určitě zapomene, najde si někoho jinýho, víš jak to bylo když jsme byly v New yourku. Všichni se nás snažili rozdělit, ale… No vidíš, ale nepovedlo se, protože se milujete a nemůžete bez sebe být. Vidíš? Mony tě nenechá. Vím to, taky jsem s ní chodil, byla super, ale prostě mě nemilovala, možná na začátku, ale pak se zamilovala do tebe a já do Jáji a asi to tak mělo být. Nelam si s tím hlavu. Prostě tohle je osud a určitě ti osud dovolí se s ní zase setkat. Ale kdy, Keve, kdy, řekni mi to. Už teď se mi po ní stýská. Tak jí zavolej! Já už to zkoušel, ale nezvedá mi to. No vidíš, to proto že na tebe nechce myslet, myslí si že když se s tebou nebude stýkat a mluvit s tebou tak zapomene, ale neboj, nestane se to. Jak si můžeš být tak jistej? Nejsem si jistej, jen v to doufám a ty by jsi měl taky. A promiň, všechno jsem zavinil já! Kev se zvedne ze země, kde celou dobu klečel a jde pryč. Když odejde, tak se svalím na postel a přemýšlím co budu dělat.
Mony
Joa srazilo auto, řekla mi to recepční, okamžitě jsem nasedla do taxiku a jela do nemocnici. Chvilku jsem čekala na chodbě a když vyšel doktor a řekl mi, že můžu dovnitř, tak jsem vešla. Joe na mě chvilku udiveně koukal a pak řekl Ahoj. Šla jsem k němu blíž a políbila ho. Začli jsme si povídat a pak Joe řekl něco jako že s ek nim zase přestěhuju až vstane z postele. Ale já řekla, že to nepůjde, že na mě má zapomenout a že pro mě to bude těžký. Naposledy jsem ho políbila a šla z pokoje. Bylo těžký už teď, vidět ho, že leží na posteli v nemocnici a já mu říkám takovou věc. Miluju ho a je těžký opustit svou jedinou lásku. Ale musím, nemohla bych unést pocit, že jsem někomu zkazila život. To by nešlo. Jdu do hotelu a tam se sbalím, recepční zaplatím a rozloučím se. Vezmu si taxi a to mě odveze na letiště. Když konečně letadlo přiletí a já nastoupím, tak vykouknu z okénka
rozbrečím se. To ne, takové krásné chvilky mého života s tím nejbáječnějším klukem a já je takhle pokazím, ale co se dá dělat. Musím, nehodlám Joeovi kazit dál krásnej život s rodiči a bráchy. Bude lepší, když už se nikdy neuvidíme. Bude těžké na něj zapomenout, ale nějak se to snad zvládne. Když letadlo vzlétne, tak se rozpláču a strčím si do uší sluchátka. Vždycky jsem si pouštěla jen songy Jonásků, ale teď je beru obloukem, protože nechci vzpomínat na ty nádherně strávené časy. Jak tak poslouchám najednou mi začne zvonit telefon, ach to je Joe, strašně ráda bych mu to zvedla, ale rači ne. Dlouho to vyzvání, ale pak to přestane, enže po chvilce zase znova a pak zase a zase. Pořád mi tak vyzvání, ale já se nemůžu udržet a rozbrečím se, nakonec to Joe vzdá a já si otřu slzy. Ach jo, Joe proč mi to děláš? Nachvilku usnu, ale pak mě probudí letuška. Jsme v čechách slečno. Vykouknu z letadla a vidím tu naši nezáživnou zemi. Mám jí ráda, ale Amerika je Amerika. Vezmu si kufry a jdu ven. Hezky svítí sluníčko, ale já se stejně mračim. Odchytím si taxi a to mě doveze domu. Když zazvoním a mamka mi přijde otevřít, tak nevěří vlastním očím. Mony, co tu děláš? Jak to že nejsi v Americe? Mami, můžu dál? Jo ajsně, pojď, vždyť tu bydlíš. Vlezu dovnitř a odhodím tam kufry. Mmai nech mě prosím chvilku osamotě, večer ti to vysvětlím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama