Kdo hledá, možná najde- 2.díl

26. listopadu 2011 v 21:03 | Mony |  Kdo hledá, možná najde
jedné fakt pěkné usměvavé holky. Uplně se mi rozbušilo srdce. Co to je za stvoření? Říkal jsem si. Najednou k ní přišel nějaký kluk s holkou. No přišel, spíš ho tam lidi dostrkali a začali se bavit. Ona se začala strašně roztomile usmívat a něco si tam říkali. Pak se začali všichni tři postrkovat a o něčem dohadovat. A pak začali řvát všichni něco jinýho. Ona řvala Miro, což mě dost potěšilo, že přišla na mě, ten kluk řval Šmajda, super další fanoušek a tamta Bendig! Všichni se tam tak přeřvávali, ale ona byla slyšet nejvíc. Vždy když jsem se na ní podíval, tak jsem se těšil až to tam rozjedu, ale taky jsem se bál, že se ztrapním. Šel jsem až předposlední a když slyšela, že přijdu, začala křičet mé jméno a byla celá natěšená. Pak jsem tam vešel a snažil to tam rozbalit, pořád koukala a točila si mě. Pak jsem se na ní podíval a mrknul, krásně se usmála a já měl chuť zařvat do mikrofonu jak se jmenuješ a kde bydlíš, ale nešlo to, by jí umačkali, kdyby zjistili, že se mi líbí. Řekl jsem si, že jí dám potom na autogramkartu "Zavolej mi" a svoje číslo. Snad se ke mně procpe. Když šel na podium Maťo, všichni tam vběhli taky a začali tancovat ve dvojicích a tak jsem vzal Denise a šli jsme to tam trochu oživit. Když nás uviděla, začala se strašně smát. Zahřálo to u srdíčka a hodně. Potom jsme ještě zazpívali hymnu "Příběh nekončí" a pak byla autogramiáda. Jenže jsem jí nikde neviděl. Podepisoval se a pózoval, ale hlavně jí všude vyhlížel. Asi jí nestojím o to, aby tu trčela, bylo mi to celkem líto. Smutně jsem se podepisoval a myslel na ni, když v tom jsem zahlídl někoho, kdo byl až vzadu a snažil se ke mně prodrat. Byla to ona, ale byla daleko a mně došli autogramkarty. Byla už jen kousek, ale oni zařvali KONEC a zatáhli stan. Uviděl jsem jak jí to štve, byla strašně smutná. Otočila se a šla ještě s kamarádkou pryč. Jo má mě asi taky ráda, jinak by tu nebyla,a le co, už jí stejně neuvidím. Jeli jsme do hotelu a já na ní pořád myslel. Co když bydlí tady kousek? A já to nezjistím, protože tu budu zavřenej. Chci jít ven, ale bez gorily za pozadím. Proto, když šli všichni spát jsem šel ven se projít. Bylo to moc pěkné městečko. Ale celkem velké na to, abych tu mohl najít svojí slečnu. Najednou vyšel jeden kluk z penzionu s odpadky. "Jé ty jsi Miro, že jo?" "Hm, jo" řekl jsem smutně. "U nás ve třídě tě všichni žerou, hlavně Monika, ta tě má plnej mobil a každu přestávku tě poslouchá." "Fakt?" Najednou jsem pookřál, co když je to ona? Věk by mohl souhlasit. "A kde bydlí?" "Přesně nevím, ale někde v Dubí." "aha a to je kde?" "No to je dost daleko odsud." "Aha tak nic, a jak vypadá?" "No já moc popisovat neumím." "Aspoň trochu, prosím." "No tak dlouhý hnědý vlasy. Modrý oči. O trošku menší jak já. A nosí takovou bílou čepici." To je ona, Monika, tak se jmenuje. Ale bydlí daleko odsud. "Aha tak jí aspoň pozdravuj." "Moniku? Od tebe? Proč zrovna jí?" "No je to moje fanynka ne?" "No to teda." "Tak budeš jí pozdravovat? "Jo budu" "super, díky moc. A jak se vlastně jmenuješ?" "Tomáš nemáš zač." "Super, díky moc Tome,a le já teď musím, zítra brzo odjíždíme. Čau." "Čau." Už jsem nebyl tak smutnej, věděl jsem její jméno a taky trochu, kde bydlí. Druhý den jsem se probudil a jeli jsme zase na letiště do prahy. Nechtěl jsem to vzdát, a tak jsem navrhl řidiči jestli bysme se nepodívali i do okolí. "Hodně jsem slyšel o Dubí!" řekl jsem nenápadně. "Dubí? Ty chceš do Dubí? Dobře!" Proč se tak zarazil? Když jsme přijeli do Dubí, všude byli hloučky různých partiček a já nechápal. ATdy bydlí? To není možný! "Aha tak to jsem asi zaslechl špatně, vemte to na letiště." Sedl jsem si zpět na sedačku a snažil se na ní nemyslet. Ale jak tak koukám, tak jem si uvědomil jakej jsem tupec. Proč jsem nedal Tomášoi dopis, aby jí ho dal, sakra.
Tomáš
Vešel jsem domu a pořád to nechápal. Povídal jsem si se Šmajdou a on chce, abych pozdravoval Moniku. Nebudu jí pozdravovat od něj. Ona z toho bude hotová a já u ní nebudu mít žádnou šanci. To určitě i kdyby mě o to poprosil sám bůh, tak jí od něj nebudu pozdravovat. Stejně je to divný, jak bl najednou takovej šťastnej, když jsem řekl jak vypadá. To nebude jen tím, že je to fanynka. Ten jí bude znát. No co prostě jí to neřeknu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama